Tkaní na vertikálním stavu

27.11.2016

Vertikální stav je jednoduchá konstrukce na tkaní látek a nálezy svědčící o jeho používání se nachází napříč Evropou i mimo ni v různých historických obdobích. Jeho využívání je doloženo už od pravěku a pokračovalo nepřetržitě vlastně až do dnešní doby. Dnes v našich končinách však slouží spíše nadšencům než na velkou výrobu látek, protože ve srovnání s moderními stroji není ani trochu efektivní. Ještě v novověku však různé verze tkalcovských stavů, včetně vertikálního v různých obměnách a vylepšeních, byly jediným způsobem jak vznikaly látky.
Rané fáze tohoto vynálezu se vyznačují svou jednoduchostí. Jednalo se jen od dvě horizontální tyče zavěšené na stromě, z nich byly natažené nitě, na jejichž koncích byla namotaná závaží z kamene nebo hlíny, aby nitě držela napnuté. Další možností byla konstrukce zapuštěná do země a z ní se pak postupem času vyvinul samostatně stojící vertikální stav jako známe dnes. Nejdůležitější částí stále zůstává horizontální tyč, její délka udává šíři jakou bude výsledná látka mít. Ty to rozměry se pohybují od jednoho metru až po šíři čtyř metrů. Co se týká délky výsledné látky, ta je určena délkou natažených osnovních nití, takže mohla být dlouhá téměř neomezeně.
Objevení techniky tkaní na stavu znamenalo velký posun pro výrobu textilií. První látky vznikaly technikou jakou dnes známe zejména z výroby košíků a látka nebyla příliš pevná ani odolná a výsledky byly srovnatelné s dnešním pletením nebo háčkování. Revoluční na stavu bylo to, že osnovní nitě byly silně napnuté a tudíž výsledek tkaní byl nesrovnatelně pevnější a především výroba látky začala být nepoměrně rychlejší.
Základním typem tkaniny je takzvané plátno. Vzniká způsobem tkaní kdy se mezi dvě sady osnovních nití vplétá pomocí útku nit horizontální, která vede celým kusem tkaniny. Osnovní nitě tu horizontální kříží a tak vzniká pevná pravidelná mřížka. Jedná se nejběžnější způsob, do kterého jde snadno vnášet různé vzory a barvy. Existují i další typy tkaniny a rozličné způsoby vetkávání vzoru. Některé jsou ale tak komplikované, že při jejich výrobě obsluhovali stav dva lidé a někdy i více.
Je jen velmi obtížné si představit kolik času zabralo utkat látku na jednu jedinou košili, a to tkaní přecházel ještě celý proces předení nití a přípravy vlny nebo jiného materiálu, ze které nitě byly vyrobeny. Časová náročnost těchto řemesel je opravdu nesmírná, ale přesto by neměla být úplně zapomenuta.