Tkaní na vertikálním stavu
Vertikální stav je jednoduchá konstrukce na tkaní látek a nálezy
svědčící o jeho používání se nachází napříč Evropou i mimo ni v různých
historických obdobích. Jeho využívání je doloženo už od pravěku a
pokračovalo nepřetržitě vlastně až do dnešní doby. Dnes v našich
končinách však slouží spíše nadšencům než na velkou výrobu látek,
protože ve srovnání s moderními stroji není ani trochu efektivní. Ještě v
novověku však různé verze tkalcovských stavů, včetně vertikálního v
různých obměnách a vylepšeních, byly jediným způsobem jak vznikaly
látky.
Rané fáze tohoto vynálezu se vyznačují svou jednoduchostí.
Jednalo se jen od dvě horizontální tyče zavěšené na stromě, z nich byly
natažené nitě, na jejichž koncích byla namotaná závaží z kamene nebo
hlíny, aby nitě držela napnuté. Další možností byla konstrukce zapuštěná
do země a z ní se pak postupem času vyvinul samostatně stojící
vertikální stav jako známe dnes. Nejdůležitější částí stále zůstává
horizontální tyč, její délka udává šíři jakou bude výsledná látka mít.
Ty to rozměry se pohybují od jednoho metru až po šíři čtyř metrů. Co se
týká délky výsledné látky, ta je určena délkou natažených osnovních
nití, takže mohla být dlouhá téměř neomezeně.
Objevení techniky tkaní
na stavu znamenalo velký posun pro výrobu textilií. První látky
vznikaly technikou jakou dnes známe zejména z výroby košíků a látka
nebyla příliš pevná ani odolná a výsledky byly srovnatelné s dnešním
pletením nebo háčkování. Revoluční na stavu bylo to, že osnovní nitě
byly silně napnuté a tudíž výsledek tkaní byl nesrovnatelně pevnější a
především výroba látky začala být nepoměrně rychlejší.
Základním
typem tkaniny je takzvané plátno. Vzniká způsobem tkaní kdy se mezi dvě
sady osnovních nití vplétá pomocí útku nit horizontální, která vede
celým kusem tkaniny. Osnovní nitě tu horizontální kříží a tak vzniká
pevná pravidelná mřížka. Jedná se nejběžnější způsob, do kterého jde
snadno vnášet různé vzory a barvy. Existují i další typy tkaniny a
rozličné způsoby vetkávání vzoru. Některé jsou ale tak komplikované, že
při jejich výrobě obsluhovali stav dva lidé a někdy i více.
Je jen
velmi obtížné si představit kolik času zabralo utkat látku na jednu
jedinou košili, a to tkaní přecházel ještě celý proces předení nití a
přípravy vlny nebo jiného materiálu, ze které nitě byly vyrobeny. Časová
náročnost těchto řemesel je opravdu nesmírná, ale přesto by neměla být
úplně zapomenuta.